Svatý Martin

1. Břéťa a Cyrda byli z téže Lhoty,

dvě světla v naší kasárenské bídě,

znali hrát na všechno, neznali noty,

říkali:"Synku, civil přijde,

[: a my ťa zveme na mladé." :]

R: Takové víno pijí vladaři v Utopii

anebo princezny z Panenských ostrovů,

v měsíčné noci bledé k nám svatý Martin jede,

když cinkneš sklenkou, kůň ztratí podkovu.

2. Přijel jsem večer těsně před Martinem,

po sedmi schodcích sestoupil jsem dolů,

vzduch voněl uzeným, sýrem a vínem

a já byl šťastný, že jsme spolu,

[: no a s tím jejich pokladem. :]

R:

3. A byl tam s nimi také jistý Vlasta,

pan farář někde od Svatého Jana,

nábožně pozvedal, s vínem se laskal,

zvláště ty táhlé zpíval s náma,

[: první tři litry po tónem. :]

4. Řekli, že musím počkat do půlnoci,

až na Martina sklenky cinknout mohou,

"zákony ctíme, nejsme přece cvoci,"

kázal pan farář vratkých nohou

[: a rozmazaných obrysů. :]

R:

5. V paměti díry prostřílené broky,

kostelní zvony dolehly k nám zvenku,

slyšel jsem kopyta, pak něčí kroky,

ten, který vešel, zvednul sklenku,

[: Martin si s námi připíjí. :]

R: