Léta stromů

Žít – tak dlouho jako strom,

nebát se burácí-li hrom.

Emi

Mít radost z kaluží,

mít srdce co tolik netouží

- tak to bych já si vážně přál!

Stát dík mnohým kořenům,

jít vstříc mým spodním pramenům.

Mít hlavu v oblacích

i tak netápat v rozpacích

- tak to bych já si vážně přál!

Být stále plodonosný,

na svět nebýt tolik mlsný.

Mít plno odnoží

a mnoho pater – podlaží

- tak to bych já si vážně přál!

Strom vidí svět z nadhledu,

ve splínu nezná záhadu.

Stát pod tíhou všech věků

s vidinou těch mnohých přehmatů

- tak to bych já si víc nepřál!

Být zase chci člověkem,

tím, co porve se s věkem.

Žít ve světě omylů,

s nadějí dobrých úmyslů.

- tak to bych já si vážně přál!