Půlčík

Emi Fismi

U ohně sedím, přemítám

Emi Dismi

o všem, co jsem kdy uviděl,

o lučním kvítí, motýlech

z letních dnů, kterými jsem šel;

o žlutém listí babím létě

v tolika prošlých podzimech;

o mlze, o stříbrném slunci,

svištění větru ve vlasech.

U ohně sedím, přemítám,

jaký to asi bude svět,

jaké to bude dočkat zimy

a jaro - to už nevidět.

Vždyť všechno, co jsem neviděl,

je víc nežli to viděné!

A každé jaro v každém háji

je zase jinak zelené.

U ohně sedím, přemítám

o lidech z dávno přešlých let

a o lidech, jež nepoznám,

a jaký bude jejich svět,

však zatímco tak přemítám

o časech dávno minulých,

zdaleka krokům naslouchám,

kdy poutník stane ve dveřích.