ROZTRHANÁ LOUKA

Vzduchem táhne se dým

střecha zámku se zakrývá

na polštáři spíš

socha horká v náručí

Ohnivou osadou

bude náš domov od zítřka

zvoníš svým pohledem

něžný pohyb po ramenou

Jít roztrhanou loukou

za nocí se zhoupne se den

činelem zvířím hladinu trávy

rozdmýchám záblesk uprostřed nás

Jít roztrhanou loukou

chodbou se sloupořadím

zřítím se vzhůru za vrchol lávy

probudím víčka ztěžklá jak sníh

S časem soupeří čas

na zámku, v nádvoří a v nás

chytíš růži svou

nepustíš jí z plamenů svých

S moudrou siluetou

spletí cest stále procházíš

nepoznáváš den

zhaslým svícnem přes noc se stal.