Růže z Portugala

Na co ta noblesa, má milá růže?

Na co ta noblesa v usychání?

Své rudé erby máš teď svěšené

Jak v podzimním pousmání.

Nejsou to stíny – to snad ne, ani pláč to není, ani smích to není

na noci krásné je přece probuzení…

Řekni komu ses zaprodala

že piješ vodu z lahve Portugala?

Aspoň stojíš rovně jak tě hrdlo drží.

Zato moji hru opona neudrží

Nejsou to stíny – to snad ne, ani pláč to není, ani smích to není

na noci krásné je přece rozednění…

Dělám že spím a ty že pícháš.

sama ráno své nerozdýcháš.

Já i ty sklízíme vlahé ovace.

I když hlava nám sama opadává.

Nejsou to stíny – to snad ne, ani pláč to není, ani smích to není

na noci krásné je přece zapomnění…