Farao

*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,

ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál,

nad karabáčem velekněz a nade všemi král.

1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín,

zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň.

2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům,

tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn.

R1: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád

a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :]

3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih,

jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich.

4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl,

až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil.

5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc,

svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.

R2: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád

a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :]

6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj,

za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!"

7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val,

na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král.

R1:

*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,

ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,

kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?