Ne čekané

Maličký pokojík ve starém domě,

suterén s okýnkem a kočky potmě

chodily po schodech za tebou dolů,

potichu čekaly na zbytky stolu.

Maličké obrázky na zdech tam visely.

Sluneční paprsky jen k ránu svítily

a čísi prsty na okno klepaly,

jakoby drápky na dveře škrábaly.

R: Mlsně tam čekaly, zavřít se nedaly,

vždycky se vracely tam k tobě dolů.

Na dveře škrábaly, na okno klepaly,

vždycky se vracely tam k tobě dolů, tam k tobě dolů.

O pár let později už v novém domě

zvýšené přízemí a záclony v okně.

Po schodech nahoru kočky už nechodí,

v neděli večer u tebe neloudí.

R: Asi hlad nemají, snad cestu neznají,

možná se vracejí tam k tobě dolů.

Zas stejné obrázky na zdech tam visí.

Sluneční paprsky i k večeru svítí.

Jenže okno je vysoko, tak nikdo neklepe,

drápky už neškrábou a láska nekvete, jó nekvete.