Třešničky

1. Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet,

a dívka Marie čistá, galilejský květ.

2. Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel,

vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel.

3. Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas,

a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas:

*: "Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat,

já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?"

D7

R: Tu du du ...

*: Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl,

kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?"

*: "Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám,

ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!"

*: A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš:

"Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!"

*: A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem

a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven.

R:

4. "Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš,

kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?"

*: "Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas,

až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás."

*: Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh,

lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních.

*: Ta da da ...