Dívka z Rocky Mountain

Rf.:

Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain

snáší sníh,

jako tenkrát v Rocky Mountain

září v oblacích.

Rec.:

Pamatuju si na ten ostrý zimní den, jako kdyby

to bylo včera. Snad všichni osadníci se shlukli

okolo kováře, který ukazoval kamsi

k nebetyčným Skalistým horám.Měl pravdu.

Z hor sestupovala postava v kožených šatech

jako laň, když za kruté zimy hledá u lidí

útočiště. Byla to mladá žena, ještě dívka,

a když se trošku zotavila,zaplatila nám zlatým pískem

z koženého váčku za srub, který jsme jí narychlo postavili.

Ani nemusela, protože každý pořádný chlap

by za ni skočil třeba do ohně.

Tak byla krásná a půvabná, jako hory, z nichž k nám přišla.

Rf.:

Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain

snáší sníh,

jako tenkrát v Rocky Mountain

září v oblacích.

Možná, že ji měl někdo ještě raději, než já,

ale rozhodně ne ten,kterého si na jaře vzala.

Utekl se k nám na zimu bůh ví odkud a hladký a slizký,

ale se ženami to zřejmě uměl.

Duši čisté jako horský pramen učarovala

a několik dnů po svatbě zmizel i s koženým

váčkem skoro plným.Nesla to statečně,

stále věřila, že se vrátí. Byl jsem to já, kdo jí

přinesl zprávu, že její muž byl tam někde

na východě chycen a za hříchy nové i staré

odsouzen k trestu nejvyššímu. Nepromluvila,

neplakala. S tváří jako z kamene pohlížela

k horám a tam jsme ji také po dlouhém hledání

našli. Pod vysokou skálou na břehu malé

horské bystřiny, která ukončila její čistou lásku,

tam, tam jsme ji pochovali.

Rf.:

Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain

snáší sníh,

jako tenkrát v Rocky Mountain

září v oblacích.

Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain snáší sníh.

Jako tenkrát v Rocky Mountain září v oblacích.

I hrob tvůj, tam v Rocky Mountain,

bílý příkrov má,

Věčný klid tam v Rocky Mountain,

ať sám pán hor ti dá.