Pět stromů

1. Větru dech žluté listí honí,

ve zbytcích rozbořených stěn.

Podzim už létu hranu zvoní.

Pět stromů ční nad krajem.

2. Starý mlýn kdysi tu stával,

mlynář v něm se svou ženuo žil.

Pokaždé, když synům jméno dával

mladý strom venku zasadil.

3. Pět stromů každé jaro rozkvétá

a otci stříbrem kvete vlas.

Synové se rozletěli do světa

právě tak rozletěl se čas.

4. Košaté stromy vánek pohladí,

pět kmenů štíhlých k nebi ční.

Pod nimi se stařec posadí,

jeho hlas už slabě zní.

5. Každý strom jménem osloví,

a potom začne vyprávět.

Z kapsy svou dýmku vyloví,

přemýšlí, proč se nevrátili zpět.

6. Vzpomínka těžko kdy přebolí.

Pět stromů zůstalo tu stát.

A táta, dokud dech mu dovolí

chodí si s nimi povídat.