Poslední láhev

Za bohy za víru,

za jejich oběti,

za růže z papíru,

pro jediné objetí

Za všechny ideály,

které jsme ztratili,

za všechny večery,

které jsme prožili

Za lidské osudy,

za jejích trápení,

za války, za zbraně,

za byty v přízemí

Za všechny trable,

za všechno příkoří,

za nebe, za peklo,

sirky, co nehoří

Pro tyhle všechny

otevřu všechno co mám,

doma i v sobě

a za ty co jsem znal

Za ty co mě znají víc,

než já sebe sám,

tak za ty vždycky rád umíram

Za lásku, za špínu,

co z lásky pramení,

za bolest, nemoci,

za vyschlé prameny

Za všechny ty,

co jsme spatřili naposled,

za ty, co pochopili,

že život není med

Pro tyhle všechny

otevřu všechno co mám,

doma i v sobě

a za ty co jsem znal

Za ty co mě znají víc,

než já sebe sám,

tak pro ty vždycky rád umíram

A proto rád

za tyhle všechny

otevřu poslední láhev

a vykouřím svúj poslední dým

My co jsme ztratili

iluze o světe,

tak už to řešíme jedině tím

A proto vždycky tak rád umírám,

a proto vždycky rád umírám,

zas a zas umírám