Procitnutí pána z Čistírny (zabití vodárenské paní)

Už otevřels mi, synu, oči mé,

tu ženskou zničíme.

Už vyplouvám ze svých nádrží,

v mysli mi dřímá rozhodnutí:

Zabít!

Vždy byl jsi, synu, odvrácen,

ty jediný jsi pravdu znal,

Já lživou láskou oslepen

a na tu tvou zapomínal.

Stydím se za svojí slepotu,

i já se musím učit z chyb,

díky ti, že zůstals věrný

kanalizačnímu království.

Právě tvojí zbraní, synu,

právě tou já zabít chci

Ať jeden ze tvých poklopů

klesne na hlavu vodárny.

Já tu křeplavici rozdrtím

s radostí nesmírnou, otče.

Čekal jsem jen na tvé svolení,

No a teď ještě ty, Mistře Jímači.

Slyším vás už dosti dlouho rozmlouvat o vodárně

Od života ve stokách už ničeho se nedočkám.

Z mojí jímky navěky ztratilo se bahno vzácné,

Loučím se s vámi všemi, neboť hlady umírám.

Bratře, né!

Uh. (umřel)

Né.

Nadešel čas, synu,

Nadešel čas, zabíjej!

Taktéž ti radím, příteli.

Vždyť ona nese vinu za smrt tvého bratra.

I jako křehká dívenka,

teď promluvit musím,

naše prolhaná mátinka,

ta ať už nikdy nezaječí.

Pitná sestra ať jde s ní,

byla jen její součástí,

vím jako že se jmenuji:

slečna Odpadní voda.

Tak dost už s těma klávesama,

tohle je black metal odpadních vod.

Tož dobrá bratříčku, já toho zanechám,

ať hudba z čistírny zní už jen na kytarách.

Vy jste se všichni ale rozřečnili,

až teď, když smrt postihla jednoho z nás.

No tak podívej se, matko, vzhůru nad hlavu.

Tomuhle já říkám porářka hlavy vodárny.