Rozhovor I.

Otče můj z čistírny já udřen jsem a bezradný

Nad místností starobní já poklop našel zarezlý

Snažil jsem se ho vyzvednout

Však nemohl s ním ani hnout

Dej mi prosím radu drahou

kterak poklop vytrhnout

Synu můj litý z železa

Těžkou cennost věru našels

Ten poklop nebyl zvednutý po dobu mé vlády žel

Neznám způsob zcela žádný

Pokoušej se sám a sám

Pokud tento úkol splníš

Řád vládce vstupů ti dám

Díky otče za chabé rady příště chtít nic nebudu

Vyhrotím se na poklop tady jinde jich jistě naleznu mnoho

Hladina hříchu ti už přetéká

Drzý jsi nejmladší synu

Vůbec nic tě nezajímá

Jen tvá sbírka poklopů

Vykrádáš je ze všech ulic

Vždyť já z toho hrůzu mám

Do těch děr padají lidé

A věří že to já dělám

Nech být otče mého bratra ještě z toho nemá rozum

Jen jak roste ta jeho velká poklopů to hromada

Nepodceňuj Jímači nepodceňj duši mou

Žer si to své shnilé bahno

A mě si nevšímej

Drzost tvá bratře nezná mezí nesnaž se mě rozzuřit

Křivdil jsem ti to mě mrzí teď považ máš-li promluvit

Jistý si buď že promluvím troufalost má ta je velká

Nedoufej že ti odpustím to si zapiš do bahna

Nehádejte se děti moje

Kdyby tohle zaslechla Vaše milovaná matka Paní Vodárenská

Nechtějte tím mojí ženu

Připravit o čerstvou špínu

Já na vás poklop házím

A já jím shnilé bahno