Nástěnka

Všechno, co říkám jsou banality

nikdo mě nevnímá pořádně

jenže i já mám svoje city

jsem totiž nástěnka

v manželský poradně

Já říkám svý jen výstřižkama

zažloutlý nečtený torza vět

a celej život jsem tu sama

a kdybych mohla, tak

mohla bych vyprávět

Přesto já sním, že přijde on

a potom smutek zaženu

já sním, že přijde on

a řekne

nástěnku chci za ženu

Každej má svoje problémy

sorry, já jenom nechci lhát

rači bych byla, věřte mi

barová lavice například…

Na lidi koukám z konce chodby

ty sotva vypadaj na lásku

nikdo se na mě nesmí zlobit

že ztrácím iluze

o tomhle závazku

V manželství život je kvalitnější

u stolu prej taky v posteli

jenomže trable, co pomáhá řešit

by lidi bez něho

v životě neměli