Pianista

Už je tma a venku prší

černá žlutou prolíná

na podlaze rovný čáry

nekončej, jen začínaj

Ten bledej kluk za sklenicí

u pultu to rozehrál

a kolem něj různý typy

každej něco vykládal

Běloch v černym, černoch v bílym

tma na lesklym nátěru

po baráku lítaj hlasy

ve výtahu nahoru

Zas si budeš večer číst

hotelový knihy

ráno až se probudíš

uvnitř ve svý botě

nevylezeš z postele

několik dní v tejdnu

Vylez ven a bouchni dveřma

tvař se zase vesele

jak tříprstej pianista

v hluchoněmý kapele