Socha

Probudil se ráno v posteli

vedle bílý sochy kamenný

vzpomínal, byl trochu nervózní

za oknem dvě slunce svítily

Bolela ho hlava, nechápal

cizí socha, jemnej bílej prach

dole v parku prázdnej sokl stál

večer o tom bude v novinách

A přitom myslel, když šel parkem

že potkal krásnou holku

úplně slyšel její boty

klapaly na druhou dobu

Vstal a čekal, až se uklidní

pořád ještě byla v posteli

četla knihu, oba mlčeli

mlčeli i potom kolik dní