Toulouse-Lautrec

Má červený kalhoty a modrej deštník pod paží

Trpasličí postavu a tak rád lidi uráží

Bydlet v levným hampejzu, to nic dobrýho nevěstí

Občas by rád zapomněl, že krása se rodí z bolesti

V Moulin Rouge má vlastní stůl a na zdech vlastní obrazy

Nana, Kobylka a Žravá, co furt jí a tlustá není

A pak Róza Rezavá, ta, od který se nakazil

Slyšeli už tolikrát, že krása se rodí z utrpení

Orchidej v deliriu a Padlej anděl

Mu Marseillaisu zpívaj

Po dvou lahvích absintu, i když svítá

Už se připozdívá

A rodina ho proklíná

A dobrej konec nečeká

Toulouse-Lautreca

Toulouse-Lautreca

Za nádražím Saint Lazare, v pivnic u Mrtvý krysy

Za pár obrazů teď všechny trosečníky světa hostí

Před odjezdem do blázince naposledy zapálí si

A zaskřehotá: „Dámy, krása se rodí z ošklivosti“

Orchidej v deliriu a Padlej anděl

Mu Marseillaisu zpívaj

Po dvou lahvích absintu, i když svítá

Už se připozdívá

A rodina ho proklíná

A dobrej konec nečeká

Toulouse-Lautreca

Toulouse-Lautreca

Toulouse-Lautreca

Toulouse-Lautreca

Toulouse-Lautreca