Čas od času

Studený vítr vyfoukal poslední listí ze strání

a já mu tiše naslouchal jen občas dejchnul do dlaní

s pocitem, že bych zase chtěl potkat ty, co měl jsem rád

ruku si s nima podat směl a pak si dlouho dlouho o všem povídat

A tak se stává čas od času, padne si jiskra do mejch vlasů

to pak mě trochu horkost poleje a já mám pocit, že mě tím cejchuje

zakloním hlavu a nechám bejt, tohleto znám mám na to glejt

kterej mi přiřkly večery, kde svítí ohně a znějí kytary

To se pak nechceš z místa hnout a všechno zdá se krásnější

dole pod skálou šumí proud a ten tvou duši konejší

od chvíle, kdy jsi prvně směl pod stanem přespat celou noc

na zádech s pakárnou se dřel a každou píseň, kterou slyšels zkusil hrát