Dřevěný slavík (Helplessly Hoping)

Zátiší s vínem, kus záclony, slavík zpívá svou píseň, svůj žal

dívčinám sbírám trs zmáčených vlasů jsem rád, když si povídám

vzdálený hlas uslyším z polí vát

Závidíš dívce, máš stesk, líbám jinou, tak pochop přece nemůžu ti lhát

Zátiší zmírá jen květ ještě voní, tak napiš snad smím ti ještě dát svou dlaní

slib svůj

že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu

která má - tvou krásu

Zákrutou štíhlou jdeš máš slzy v očích popel tvůj, jak schořel dávný most

Záclonou svítí tvé vzdálené vlasy, tím kouzlem najednou jsi host

tvé copa, tvoje tvář

že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu

která má - tvou krásu