Nejhezčí z našich rán

Probudit se a nezůstat sám

možná banální vám příliš připadá

když máš s kým, tak buď s ním, pochopím a nespím

nežli pustí mě ta velká záhada

Jak je možné, že se lidi maj

když se dříve vlastně jenom míjeli

kolikrát sotva chlad čišel ze všech jejich vrat

než jim došlo, že pod peřím je líp

Tak tedy, nejhezčí z našich rán

co já ti ze něj dám

snad jen slib, že není poslední

i když spíš jseš mi blíž

žádnou mříž nevidíš

prosníváš nejhezčí z našich rán

Probudit se a nezůstat sám

to si přeje skoro každý v okolí

vlasů tvých zkroucených

pak se zeptá první hřích

zda jsou věci, které vůbec nebolí

Jednou z nich je, že jsme oba pár

který našim vlastním srdcím lahodí

chci tě mít s tebou být

a to dnešní ráno zkrýt

ať s ním každé další ráno závodí