Lady Mcbeth Mčenského Újezdu

Širé a nekonečné jsou pláně carské Rusi

na nich se krčí ve své pýše směšná panská usedlost

Nikita Ivan tam vládl sotva stovce lidských duší

teď leží na marách a v domě nezvaný je host.

Proč po něm netruchlí jeho mladá žena

a dveře ložnice jsou na dva zámky zamčené

a tváře sloužících jsou jak kamenná stěna

v rozsudku zažloutlém se možná dočteme:

1. Prší a z koňských hřbetů pára stoupá

prší, za vozem vedou stopy kol.

Prší, v kalužích tančí holka hloupá

prší, krajině vládne světobol.

2. Prší a kapky na dřevěnou střechu

prší, hrají svůj nekonečný scat.

Prší, je horký závan tvého dechu

prší a čas se táhne jako med.

R.: Je jarní den a první bouře

které se nikdo nebojí

pomalu oděv na zem klouže

zde ve venkovském pokoji.

Jsem jako loutna naladěná

jež samovolně začne hrát

služka i osudová žena

která je zvyklá svoje bitvy vyhrávat.

3. Prší a koně trpělivě stojí

prší, u dřevěných vrat čekají

prší, vojáci sedí v předpokoji

prší, nahlédnou dovnitř potají.

4. Prší, už jenom čtvrthodinka zbývá

prší, tak pojď a pomiluj mě fest

prší, dneska jsem naposledy živá

prší, zítra už s katem mám tu čest.

R.: Je jarní den a první bouře

které se nikdo nebojí

pomalu oděv na zem klouže

zde ve venkovském pokoji.

Jsem jako loutna naladěná

jež samovolně začne hrát

služka i osudová žena

která je zvyklá svoje bitvy vyhrávat.

Prší... prší...