Houpací židle na opuštěné terase

Jsem prázdná židle k houpání,

kolébá mě tu

jen vání.

Terasou vítr se prohání

a mě tu

kolébá vání,

jen vání.

Slyším svou houpy hou stále znít,

i lípa skřípá tak v stráni.

Kdo ví,

snad je i ta touha žít,

vání,

jen vání,

jen vání.