Konec Agenta W4C

Prosim vás ne... nám jenom nemi.. nefungují mikrofony,

tak mě sem poslali, abych...

ne, ne, prosim vás já...

já mám ženu a děti!

- Vaše chyba!

- Áááááá!

Na tváři hraje lehký smích,

duše je ale smutná.

Když slzy však máš na lících,

život mi sladce chutná.

To že má tvář lže a klame,

pochopí dívka něžná.

A srdce si krutě zláme,

ta která svět jěště důkladněji nezná...

Ty uměla ses jinak smát,

byl to však hrozný omyl.

Jeden pán řek ti: Pojď si hrát!

a pak ti srdce zlomil.

Od té doby slzy roníš,

když usmívat se sluší.

A ve smutku zmíchem zvoníš,

což někdy pohřební pohodu naruší...

Poslední stolek u dveří,

tam kde se v koutě sedá.

Když se už na nic nevěří,

a nic už dělat nedá.

Rezervujte pro brunetu,

která už dlouho stála.

Aby se tu, zády k světu,

konečně zas jednou od srdce zasmála.

Ten věčný rozpor mezi láskou a povinností...