O původu jazzu

1. Za sluneční záře,

Ami

dřeli v potu tváře,

černoši a černošky.

Vyschlí jako soušky,

kolem boků roušky,

bosé měli své nožky.

Viděl to Kristus pán,

podal jim vody džbán

a takto povídal

a takto povídal:

Sestry a bratři mí,

Ami

copak vás napřímí?

Co bych vám ještě dal?

R: Jazzu, Kriste, jazzu, Kriste, je nám třeba,

jako soli, jako soli, jako chleba,

jazzu, jazzu, jazzu, jazzu, aleluja.

Dej nám trubky, dej nám trubky, dej nám bicí,

uvěří i uvěří i nevěřící,

jaké my ti zahrajeme aleluja, aleluja.

2. Pán trumpety vydal,

klarinet jim přidal,

taky starší piano.

A hned první zkouška

zahřála u ouška,

věděl, že je vyhráno.

Zajásal černý lid,

že bude hudbu mít,

že tu i Krista má,

že tu i Krista má.

I řekl Kristus pán:

takto jazz budiž hrán,

černýma prstama.

R: +

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.