Dájo, nevolej

Pláče mezi mraky větřík,

ach, pláče smutně nocí tmou,

E7

Dájo, proč se ke mně vracíš,

když být nemůžeš nikdy mou.

Dávno už jsem ženě jiné

svou lásku navždy musel dát,

bolest už zmlkla, kterou jsem skrýval,

H7 E7

proč jsi mě teď přišla zavolat?

R: Dájo, nevolej, pozdě je zpátky jít,

neříkej, že mě budeš dál teď ráda mít.

Dávno tomu je, cos mě opustila

a lásku mojí velikou jsi zradila.

Bolí, ach bolí, to kruté jsou sl-zy tvé,

bojím se, bojím, že odejde štěstí mé.

Dájo, nevolej, musíš teď jíti dál,

jiné už jsem to srdce své do klína dal.

S bílou usměvavou růží jsem svázal ruce jedenkrát,

záře rodinného štěstí mi slétla srdce rozehřát.

Dříme u mne radost tichá a úsměv letí do nebe,

musíme být teď, Dájo zticha, není už tu místa pro tebe.