Dřevorubci

1. V podvečerní oblohou, dřevorubci domů z práce jdou,

po úbočí nahoru spějí k svému táboru,

vysoko nad starou Oklahomou,

po úbočí nahoru spějí k svému táboru,

vysoko nad starou osadou

2. Stezka stoupá po stráni, vítr sviští po pláni.

[: V úbočí nad bystřinou nad setmělou roklinou,

troubí jelen smutné volání. :]

3. V lese každý jde jak stín, tiše klade mokasín,

[: v srdci nese myšlenku na nevěrnou milenku,

na lásku, jenž prchla za jiným :]

4. A když ohně zazáří, parta chlapců srdce rozjaří.

[: Pryč je stesk a pryč je žal, děvče ať si ďábel vzal,

dřevorubci - to jsou nezmaři :]