Ej, od Buchlova

Ej, od Buchlova větr věje, už tej Kačence pantle bere.

[:Dneska nevěsta, zajtra žena, dnes večer budeš začepená, :].

Ty jsi, Kačenko, bílá ruža, tobě nebylo třeba muža.

Tys mohla chodit po svobodě, jak ta rybička v bystrej vodě.

Ty jsi, Martine, strom zelený, tobě nebylo třeba ženy.

Tys mohl chodit po galankách, jak ten holúbek po hambalkách.