Japonečka

1. V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou,

loučil se tam námořník se svou dívenkou

a Japonečce malé slzičky stékají,

když jeho rety rudé slova lásky šeptají

2. Má japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ,

tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět,

ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým

a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým

3. Byl to ale námořník, co pro ženy žil

a v každičkém přístavu z číše lásky pil,

na Japonečku malou už dávno zapomněl,

na její rety rudé, které kdysi líbat směl

4. Má Japonečko malá, až zas budu s tebou sám,

tvoje láska neskonalá povede mě ke hvězdám.

a jaro až se vrátí, všude bude plno krás,

pak děvče moje milé, já se k tobě vrátím zas.