M.A.S.H. 4077

Ami

Když přijdou chvíle jaký znáš, jako v poušti klopýtáš,

je bůhví kolik nadějí a vzpomínek co zahřejí,

v nich rád se vracíš domů, tak věř si u sta hromů

a trápení svý jednou rozmotáš.

Když přijdou chvíle loučení, bouře život promění,

je vzácná každá hodina, když vítr vát už začíná.

Mámě píšeš z války a psaní do obálky

s rozechvěním v srdci zastrčíš.

Ať plují mraky tisíc mil, nový svět jsi objevil,

má cenu každý svítání, jen pláč se skryje do dlaní.

Stárneš v týhle válce a kreslíš na obálce,

čtyřlístek, co zbejvá pro štěstí.

Chceš zpátky letět nebo plout a někde v trávě procitnout,

vždyť všechno jednou konec má a další cesta začíná.

Letět zpátky domů, kde znáš i stíny stromů

a celej den si s dětmi můžeš hrát

a celej den si s dětmi můžeš hrát.