Řeka hučí

1. Řeka hučí v klínu rozervaných skal,

vítr skučí, jak by se všemu jen smál,

peřej kánoí zmítá, v dívce dlouho již skrytá

mizí tíseň, když slyší jeho píseň:

R: Proplujem spolu tam dolů tou peřejí,

snad se tvé srdéčko té dálky nebojí,

D7

tam v zátočině je naše chajda malá,

skrytá před světem, jak sis přála,

pohádku lesů přenesu do tvých očí

a svět se s námi v té samotě zatočí,

[: řeka nám píseň bude hrát,

že tebe, děvčátko, stále mám rád. :]

2. Měsíc, hvězdy na nebi jasně vzplály,

proud jen šeptal, když před svou chatou stáli,

šťasten byl ve své touze, tiskl, líbal ji dlouze,

pak jí zpíval píseň, kterou rád míval:

R: