Rybář Sam

Soumrak se sklání a moře usíná

a příboj tiše o útes zhasíná

starého Sama tíží myslet na příští lov

Opál slunce za obzor uniká

jen kousek zlata na vlnách zanechá

starého Sama tíží myslet na příští lov

Když se vracel včera ráno k pobřeží

cítil že je hrozně sláb

kormidlem vládl už jen stěží

i racek na přídi se přestal smát

Kdyby měl syna neprodal by loď

komu střádat má starý lodivod

život je naplněn dnes usíná snad naposled

tu však s úsvitem přišlo vidění

na moře vypluješ až po setmění

tam kde ses narodil tam složíš teď hlavu svou

Loučím se s mořem s oblohou

s ostrovy korálovými

vše co bylo pro mne radostí

bude teď už jen černou tmou

Soumrak se sklání a moře usíná

a příboj tiše o útes zhasíná

[:a ztichlou loď už jen

matka vlna kolébá:]