Smůla

Smůla zle se na mě mračí !

Sedí smůla na rozcestí, černej klobouk na hlavě

a každýho, kdo jde kolem, prohlíží si zkoumavě.

Chodím tudy každej tejden, občas něco utrousí,

že se stejně jednou sejdem, zabručí si pod fousy.

R: Smůla zle se na mě mračí, šije k džínám záplaty.

Obrátím se, to jí stačí a hned mi skočí, skočí, skočí na paty.

Sedí smůla na rozcestí, černý brejle na očích,

usmívá se samým štěstím, jak to zase roztočí.

Koho dneska doprovodí ? Jedna věc mě zajímá.

Jak to na tom světě chodí, smůla věčně štěstí má.

R: Smůla...

Koho chytí, kdo se neda, kdo jí bude utíkat,

tohleto si smůla bledá umí vždycky spočítat.

Hned je na nohou a stojí, zastříhá si ušima

a kdo se nejvíc bojí, toho ráda objímá.