Žluté křeslo

Jednou ráno jsem se probudil jako žlutý křeslo

v posledním ranním snu by se to snad ještě sneslo

pak přišla sestra a sedla si do mě

v tu chvíli jsem si myslel že už je po mně

Postavila si mě k balkónovým dveřím

nejdřív se mi nechtělo ale teď už tomu věřím

seděla ve mně a z okna se koukala

podivnou písničku si potichu broukala:

"Jednou mi někdo řek starý brachu

jsi jako křeslo plný prachu

pod jeho vrstvou barva se ztrácí

ve žlutym snu tancem se potácíš

Představu její vrstva prachu čeří

mně a mé sestře už nikdo nevěří

letíme spolu do žlutýho světa

"Prach zůstal v pokoji" sestra mi šeptá