Baltimore

Žena má mě přemlouvala

aspoň deset let,

než farmu svou po tátovi

já prodal za pár set.

A vlak nás potom odvez'

až do dálek za obzor.

Tam, kde ze tmy vstříc

nám svítil Baltimore.

V tý záři městskejch světel,

která stíny mění v den,

mi řekla, aniž by váhala:

A dál už nejedem.

Někdy nadšení je nakažlivý

jako černej mor.

Mně se líbilo,

jak svítil Baltimore.

A potom přišly všední dny

a práce stále víc.

Po práci každej večer

z okna mávala mi vstříc.

Ač unaven, já nikdy jsem se

nezmoh' na odpor,

když mě táhla tam,

kde svítí Baltimore.

Marně jsem se pokoušel svou ženu přesvědčit,

že městská záře mě vůbec nebaví.

Teď chápu, že už bez těch světel

snad nedokáže žít.

A teď jedu sám zas do těch míst,

kde slunce svítí z hor.

Pro mou ženu

ať si svítí Baltimore.

Pro mou ženu

ať si svítí Baltimore.