Já a můj náklaďák

V dobách dávných dětských dnů měl jsem spousty dětských snů

všechny byly člověčí a jeden z nich byl největší

ten mi dodnes zůstává, snad proto že jsme na něj dva

já a můj náklaďák

Čtyři páry kolejnic, na nich vláček jako nic

protože je elektrický, jezdí dál tak jako vždycky

nikdy nezůstane stát, já si dál s ním chodím hrát já a můj náklaďák

R: Jak to každý správný otec ví, záviděli kluci v sousedství

i když dnes už nemám tátu, náklaďák dál zůstává tu

jezdím na něm zpátky do dětství

Kouzlo vánoc bílý sníh, půvab říší klukovských

velký stromek zelený a pod ním vláček na zemi

tak v mé duši zůstává dětský svět a v něm my dva já a můj náklaďák

Tak mě často napadá, že je život záhada

starý děda nebo vnuk, snad v každém žije malý kluk

co bych ze života měl, kdybych hrát si neuměl, já a můj náklaďák

R: Nevadí co řeknou v sousedství, vím, co každý správný otec ví

dál mě láká kouzlo hraček, proto mám svůj náklaďáček

jezdím na něm zpátky do dětství

...já a můj náklaďák

R: Nevadí co řeknou ...