Špatný místo pro přistání

Když vám střepiny šrapnelů a nebo jedovatá kulka z Messerschmidta

porouchají fazónu vašeho Wellingtona není jednoduchý dostat se

zpátky na základnu. A když se nějaká ta svištící poběhlice

rozhodne koketovat s vašim motorem pak musíte rychle dolů na

přistání pokud vás knipl ještě vůbec poslouchá. A takhle nějak

začal můj příběh.

Jako kluk jsem žádnou melu

Nevynechal v ruce prak

Válčili jsme u tunelu

Stříleli na každej vlak

Teď místo praku za svítání

Míří na mě chladnej kvér

Špatný místo pro přistání

Vybral si náš bombardér

Frickové nás dostali hned po nouzovém přistání. Ze zajateckýho

tábora pro spojenecký vojáky se neutíká lehce. A tak se zrodil

plán "Velkého útěku". Podkopat se tunelem přes sto metrů dlouhým.

Čekali nás měsíce dřiny, napětí i strachu ve vlhký štole. I ta

hlaveň, co teď na mě míří, mi připomíná ten chladnej tunel. Ten

ale ke svobodě nevede.

Z tunelu tý černý hlavně

Nevyletí žádnej vlak

Ale kulka rovnou na mě

Jako malej černej pták

Černá hlaveň a hned za ní

Mundůr černej jako tér

Špatný místo pro přistání

Vybral si náš bombardér

Konečně ve dvojicích - Angličan s Australanem Francouz s Polákem

já s Tomem z Texasu celkem osmdesát mužů - jsme za plotem.

Rychlej úprk mezi stromy podbarvuje štěkot psů a ječení sirén.

Síly však rychle docházejí a tak jen tři z nás se Frickům

nepodařilo chytit. Já mezi nima nebyl. Ráno za úsvitu nás

spoutaný postavili ke zdi.

Říkali mi všichni Arnie

I když vědí že jsem Čech

Chci se modlit je to marný

Z kvéru bílej plamen šleh

Tělo mý se k zemi sklání

Tenhle duel nebyl fér

Špatný místo pro přistání

Vybral si náš bombardér

A tady končí příběh Arnošta Valenty příslušníka naší zahraniční

armády ve Velké Británii radiotelegrafisty 311. bombardovací

perutě. Je 24. březen 1944. Právě svítá.