Ve jménu Panny Marie Svatohostýnské

Pět set padesát letců ve službách RAF,

Se nikdy z války nevrátilo domů.

Pod britským praporem se vzbudil český lev,

Z oblaků zněl hlas nedělních zvonů.

Střemhlav jsem padal dolů a čas šel pozpátku,

Když zázrak přišel na poslední chvíli.

Kdo vedl stroj a nechal přežít posádku?

Kdo bděl když hřmělo a dál nezbyly síly.

Panna Maria Hostýnská, ukrytá v medailónku.

Když obrátím svou mysl k ní, tak slyším cinkot zvonků.

Jen víra duši obrátí, snad jediné co zbývá?

Když za mořem se budí den, o domově se zpívá.

Čas šel jako stádo koní, dnes jenom vzpomínám,

A věřím, že mě ochránila víra.

Spitfire se chvěl, já zůstal zcela sám,

Divný tlak mě dodnes u srdce svírá.

Pět set padesát letců už stoupá na Hostýn,

A zdá se, že mi shůry přejí štěstí,

Jsem s vámi kamarádi a vy se mnou, to já vím!

Jenom tak další den se vzbudím bez bolestí.