Nálady

Kolik bylo těch rán, kdy zmáčeni rosou,

jsme mávali snům, seslaným z hvězd.

Kolik bylo těch dnů, kolik kytek a vůní,

kolik posledních vlaků a toulavých cest.

R: Mívám nálady podivné, snad smutná bývám,

v noci koukám se z okna a nemůžu spát.

Prstem maluju po skle a nebo si zpívám,

z tajných přání a vzpomínek stavím si hrad.

S jarem vrátím se tam, kde toulavých ptáků

hnízda opuštěná ožijí zas,

večer budu číst pozdravy z barevných lístků,

co nechal spát na cestách podzimní čas.

R: Mívám nálady podivné, snad smutná bývám,

v noci koukám se z okna a nemůžu spát.

Prstem maluju po skle a nebo si zpívám,

z tajných přání a vzpomínek stavím si hrad.

Zase všední dny voní po rozkvetlých loukách,

šedým pátkům a nedělím můžeš se smát,

slunce maluje úsměvy všem smutným holkám,

z mechem vystlaných postelí nechce se vstát.