Ztracené údolí

Údolím tu vedly koleje hladový,

polykaly s tebou dálky toulavý

Zůstaly tu po nich jen dvě jizvy rezavý,

a jedny starý modrý voči bolavý.

R: Před kopcem už nehouká ten starej motorák,

nikomu už dálky nekrátí.

Do tohohle kraje už nikdo nechodí,

dávno nikdo lesem nebloudí.

Ohniště co všude byly dnes už nehoří,

všechny temný kruhy zarostly.

Písně, co jsme zpívali do kouře v povětří,

s sebou velcí černí ptáci odnesli.

R: Před kopcem už nehouká ten starej motorák,

nikomu už dálky nekrátí.

Do tohohle kraje už nikdo nechodí,

dávno nikdo lesem nebloudí.

Pod skálou, kde potok moje nohy zastavil,

mrtvý ohniště jsem oživil.

Do bledýho listí, na chvíli se posadil,

přivřel oči a pak tiše snil.

Zase mi teď v uších zní ten starej motorák,

i když mi už roky nevrátí.

Zítra tohle údolí mý nohy prochodí,

ve vzpomínkách srdce zabloudí.

R: Před kopcem už nehouká ten starej motorák,

nikomu už dálky nekrátí.

Do tohohle kraje už nikdo nechodí,

dávno nikdo lesem nebloudí.