Vinetů

Rec. Znáte je všichni, ti dva pamatují časy,

kdy prérie i vigvamy byly větší,

ohnivá voda lacinější a indiáni opálenější.

I já to pamatuji, byl jsem náčelníkem kmene Apačů,

byly to těžké, ale krásné časy, rád na to vzpomínám.

A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky

a oni - Těžkej Pokondr.

To byl indiánský sen.

R. Sen snů, jenž krouží prérií, (jenž krouží dál)

sen snů, sem z vyšší sféry slít, (sen křídla má)

sen snů seslal's nám Manitů, (sám Manitů)

to zná Vinetů. (1.Atamana, 2.Makču Pikču, Tikitaka, 3.Atamana)

*: (Iá, iá, ...... vuvuvu .... bratře, bratře, můj bratře.)

1. No Nšoči, je teda prima kus, hm hm, a má i vkus,

na ohništi peče špek, šaman nám míchá lék,

lysohlávky, co nasušil, když ještě Inčučůna žil,

v ruce svírá amulet, dnes nás čeká dlouhej let.

Pod vlivem kouzel těhleh hub i tlustý bizon náhle zhub',

Apači hledí na měsíc a ten, co sněd houby trochu víc,

zažívá, co je pravý ráj, neboť se mu zjevil

na železném oři sám - Karel May.

R.

2. Jó, je to fajn, ten sen, co mám vždycky za úplňku,

samej bizon, stáda, která nikde nekončí,

mírný, tichý zimy, pevný luk a šípy, tomahawky,

a v létě spousta slunce, jahod, malin a tak,

ale hlavně, hlavně, lysohlávky.

R.