Kritický okamžik

Tak obrovská osamělost je na tomto světě

Že ji lze spatřit v pohybu hodinových ručiček

Lidé jsou tak znaveni a zmrzačeni láskou

Nebo nedostatkem lásky

A přesto, nebo právě proto jeden vedle druhého

Lidé nejsou dobří jeden k druhému

Bohatí nejsou dobří k bohatým

Chudí nejsou dobří k chudým

Máme strach!

Ptáš se mě co dělat, co když přijdou oni

Oškliví a cízí lidé bez svědomí

Armády, co se ženou ulicemi krve

A okolnosti s tím spojené - tě budou navždy srát

What the Fuck Have You Done?!

Nikdy si nenechej srát na hlavu

Buď sám sebou a za každejch okolností

Buď sám sebou a měj odvahu

Příliš mnoho nebo příliš málo

Příliš tlustí nebo příliš hubení

Je rozhodně víc těch, co se nenávidí

Nežli těch, co se milují - a nebo žádní

Teď - záblesk optimismu na moji krutou víru sed

Misionář, co chce změnit svět, musí začít u sebe

Ta jediná a otřepaná cesta je revoluce

Křičím z pavilonu E

Svět bude stejný, tedy čím dál tím horší

Dámy tě k smrti uprovokují

A počasí tě zaživa stáhne z kůže

A v protějším bytě otec dceru znásilní - nedá si ji vzít

Lidé nejsou dobří jeden k druhému

Snad kdyby byli, naše smrt by nebyla tak smutná

Prozatím pozoruji mladé dívky - stébla, květiny naděje

Ve škole tě učí, jak snadno můžeš vyhrát

Když šikovně někomu do řiti nalezeš

Avšak nic se nezmiňují o bídě, sebevraždách

O další odvrácené straně měsíce

Nebo o tom, jaká je to hrůza

Když člověk žije v úzkosti a samotě

A nikdo s ním nemluví, nikdo se ho nedotýká

Jen zalévá květiny a vzpomíná - na časy dávné