Neusneš

Hruď mi tmu víří,

pod pelestí mokro.

Obojek se svíjí,

v hadru krásný teplo!

Z modrých rtů odezírám,

tryská z nich jen sníh.

Slova překotně polykám,

vzlykaj, že spát je hřích!

Pravěk byl nám modlou,

tam dřímá lenochod.

Zrcadla se lesknou,

čas je pro ně podvod.

Noc a kalichu hořkosti

zbyla kapka pro pláč.

Mažu dveře v bolesti,

skrz ně mě nepoznáš!

Vzor, co zpaměti zná,

vůni spálenýho mostu.

Nad pouští svítá,

zahrab se do písku!

Důlky za tmu pokleknou,

v těch samých jsem si hrál!

Pak jsem s koulí hranatou

v jámě v pyžamu stál!

Vidím zas do bójí,

v zádech zvony studí - ani nedutaj!

Zívám pach rybí,

a spánek sladkovodní - je jinotaj!

Neusneš - beze zrady - Neusneš!