Tětiva

Do díry tvaru boha

vinu neschováš

Tam kdes vzala roha

Zadupala svatozář

Květy blahem uvadaj, uvadaj v setině

Smrt mezitím usíná v bažině

Šíp je pod prahem - pod prahem vnímání

Letí jen se strachem - prahne po vnímání

Probudíš se v místě, kam dochází síly

Kam dochází síly svlažit své hroty,

namáčet je v jedu, olizovat svaly...

Pastýř žebra láme

Noci smečka vládne

TĚTIVA

Obloha je princip

jen má dýku v zádech

Sebemenší pohyb

Proti ostří nádech

Upíjíš mi hladinu, kde pořád jen tonu

Příběh co v ní prožívám, kde probouzím touhu

Z cesty a ve stesku, sejdeme na stezku - válečnou

V tůni dva pohledy ztrácí se bez hlavy

Rozcuchej ocasy namoč je v snu

Koruna z trní na hlavě ustrne

Zakopneš o trůn - bezvládí propukne

Sladká je rána co z ní křeč tryská

Tryská až do rána - soli se stýská

Pastýř žebra láme

Noci smečka vládne

vzdor zdechlině co páchne

Dusot mrtvých ovcí co jedy uctívá

ze stráně se řítí a hlavy utíná

TĚTIVA!

Tětiva, hlavy utíná!