Širý proud

Ten širý proud, jak přejít mám,

proč neumím se nad něj vznést,

ach člun tak mít, ten řídit znám,

v něm lásku svou bych chtěla vézt.

Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,

tak těžká zdá se – Bůh to ví – má láska zlá, co v srdci mám.

Vždy když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,

však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.

Až něžnou růži spatříš kvést, co trny zájem oplácí,

nenech se krásou klamnou svést, hleď: ruka má teď krvácí.

Ten širý prou, jak přejít mám, proč neumím se nad něj vznést,

ach člun tak mít, ten řídit znám, v něm lásku svou bych chtěla vézt.