Hra na dva klíče

vstával jsem i padal ráno chtěl tě vedle sebe cítit

večer v okně svíčku zapálil a věřil v sílu majáků

už se v tobě neschovám tvůj svět ti úplně stačí

jsem v něm přikován ke skále co studí a tlačí

co se ti žene hlavou nikdy nevím jen to nejsem já

mezi námi nejsou žádný mosty zamčený jsou brány

chci umět číst z tvých slov co ukrýváš mezi řádky

jsou jako mocná zbraň jen nejdou vzít nikdy zpátky

rozpouštím se na tvým těle jako na slunci led

zavřený spolu v jedný cele a ty víš že to bylo naposled

dál se braň idál si říkej idál se braň je to ten pravej nebo jinej

zkoušíme spolu hrát tu známou hru na dva klíče

jeden z nich všechno otvírá a ten druhý zamyká a ničí

jsem kapka v moři polibků síť co zachytí tok tvých slov

zámek na ústech mlčení pátek co pluje k tobě na ostrov

rozpouštím se na tvým těle jako na slunci led

zavřený spolu v jedný cele a ty víš že to bylo naposled

dál se braň idál si říkej idál se braň je to ten pravej nebo jinej