Beltine

Jde ulicí sám, ještě bez křídel,

davem cestu si klestí.

Ulicí, podle všech pravidel,

hlavou ode zdi ke zdi.

Nevidí, neslyší, nemá šajn,

vůbec, o co tu kráčí.

Ví jen kde dnes uctí svůj Beltine,

a to mu stačí...

Jde do kopců sám, když se krátí dech,

stromům na mezi zpívá.

Bosý a s kytarou na zádech,

málo do noci zbývá.

Usedne na louce - samý květ,

první hvězda už svítí.

Dívá se kam se to řítí svět,

Bože, kam se jen řítí...?

Až promluví strom a kámen se hne,

voda ustoupí z břehů,

uprostřed té noci nádherné,

bílé od loňských sněhů,

sepíše na papír všechno zlo,

kterého se tak bojí,

vhodí jej do ohně a ten kouř,

nebe se zemí spojí.

Nebe se zemí spojí,

až se se zemí spojí,

vhodí jej do ohně a ten kouř,

nebe se zemí spojí.

Jde do kopců sám, když se krátí dech,

stromům na mezi zpívá.

Bosý a s kytarou na zádech,

málo do noci zbývá.