Javorníček

Hvězda liché stříbro kuje,

v hoře zbojník uskakuje

těžkým chodníkem

pod Javorníkem.

Javorníčku, Javorníčku, daj ně dobře skovať,

to abysem já nemusél pořád uskakovať,

skovaj ňa ty, Javorníčku, jak skováváš kameň,

aby ostré želézečko, ej, nehrkalo na mně.

Skovajme sa, Javorníčku, do šeření spolu,

nemám eště teho času pozapadať dolú,

jestli nás ty, Javorníčku, dobře neuskováš,

nebudeš ty, Javorníčku, ej, sivý otec náš.

Ale horú větr zadúl, Javorník sa nahnúl,

zbojník z něho dolú spadnúl, dolú z něho spadnúl,

hvězda lichým stříbrem zvoní, zbojník hlavu kloní,

mokrá rúža mu z ní voní, rúža mu z ní voní.

Ej, ja!