Labuť

1. V Rožnově smutnú labuť majú,

a ta labuť klobe náš mladý čas,

a hodiny bijú, odbíjajú,

chvojú čeká na nás,

chvojú čeká na nás.

2. Maměnka vždycky o ní snili

a říkávali: to není enem tak,

přijede jednúc v istej chvíli

spanilý princ a šiml bílý, ta labuť není pták,

spanilý princ a šiml bílý, ta labuť není pták.

R: Rok co rok v parku vyhrávajú

a labuť myslí: to je on,

prapory zlaté nad ním vlajú,

vojáci krásně vyhrávajú

a krásně bije zvon, a krásně bije zvon.

3. Rok co rok čeká ta labuť bílá,

lekníny klobe u vody,

čeká jak věrná, trpělivá milá,

a nikdo nepřichodí.

R: Měl sem já též jednú milú,

navždy ju zaklel černý mrak,

nechajte ňa tam aspoň chvílu

hladit tu smutnú labuť bílú,

my oba víme, co a jak,

my oba víme, co a jak.