Zlatohlav

1. Až slunce hlédne z výšin,

půjdu a vystoupám strání.

Vím přece o temné skrýši,

z níž vládne pohoří lesklý

Emi

Zlatohlav

Žár bělí obilí vousy,

soustředné poledne víří,

a z kapes polednic trousí,

do peřin nemluvňat zlatozlatá zbla

R: Mám diadém

blíží se vojsko hadů,

mé údy mdlé

slábnou, nedoběhnu dál.

Houf, hádků houf

svíjí se pod košilí

trouf, já si trouf

kam si nikdo netroufal

2. Král hadů do vody vplouvá,

dřív zlatou korunku snímá,

třpití se polední strouha,

když se v ní velebně koupá

Zlatohlav

Skrádám se ke zlatu v písku,

sevřu ho,utíkám loukou,

jen jsem si radostí výsknul-

z nor za mnou vyrazil slizký hadí dav

R: (2x)

3. = 1.

4. = 2.

R: