Alfréd

Měsíc couvá,

měsíc couvá,

měsíc couvá.

Jdu s ním domů,

už se zouvám.

Čekáš,

že teď sejdu ze schodů.

Já však stojím,

což tě leká.

Náhle sošně

před tou

novou

karafou

na vodu

v ní život vzplál.

Hladina v ní náhle ke dnu dá se,

dno se dává k hladině,

tak v tom bytě spolu žasnem

nad tím naším malým,

naším malým Aladinem.

R:

Vítej k nám,

vítej náš maličký.

Tobě zpívám,

patří ti celičký svět.

R: